Prišiel e-mail. Od otca môjho snúbenca. Poruším listové tajomstvo, ale nedá mi, aby som sa nepodelila o časť z jeho slov. 


"Mam pro vztah dvou lidi takovou alegorii: Kdyz se sejdou dva horolezci ve vlaku a bavi se spolu, je to nezavazne. Klidne se mohou rozejit. V okamziku, kdy se dohodnou ze spolu polezou na horu a zacnou lezt, nemuze uz jeden druheho opustit, i kdyz nekdo z nich dela chybne kroky. Mohou jen lezt a lezt az na vrchol. Samozrejme ta analogie kulha, protoze horolezci se mohou pred vrcholem vratit a sestoupit , to by ale v manzelstvi znamenalo, ze cas bezi pozpatku.

Takze vy jste ted ve stadiu, kdy jste se rozhodli, ze "polezete" spolu, ale k upati hory jste jeste nedosli. Rekl bych, ze jste jeste porad velmi zamilovani. Prava laska to bude, az se budete mit radi i pri znalosti negativnich stranek osobnosti. K prave lasce patri absolutni duvera ve druheho a ucta k druhemu."

"...a bud ubezpecena, ze se za vas modlime."

Môžu rodičia napísať svojim deťom krajšie a múdrejšie slová ?