Veľkú noc trávim obklopená vreckovkami, antibiotickým sprejom a horúcim čajom. Skrátka v posteli. Slnko nie a nie vyliezť, iba studený vietor a sneh bije do okien. Prechladnutí ľudia sa vozia v električkách. Tento rok neprišla jar.
Ocitla som sa opäť v novom prostredí. Vlastne v staronovom. Plná radosti. Čakala som prijatie a s manželom sme po svadbe roznášali zákusky susedom. Chceli sme sa zoznámiť, privítať. Porcelánové taniere boli zámienkou na ďalšie stretnutie, koláče prostriedkom. Chodili sme hore-dole, doprava i doľava. Koláče sú dávno zjedené. Taniere dodnes nevrátené. Susedia zabudli, nemali čas, chuť, záujem.
Opäť nové miesto.
Nová farnosť. Vlastne staronová. Začali sme tam chodiť už pred svadbou. Všetci ticho v laviciach. Hlavne pohľad fixovať na oltár. Že si niekto chce sadnúť? Nezáujem. Farský klub. Skutočne farský? Alebo len VIP stretnutie nad kávou a vínkom pre vybraté rodiny, ktoré sa takto stretávajú už pár desaťročí? Sedíme s manželom pri stolíku. Čakáme. Desať, dvadsať, tridsať minút. Čakáme na Človeka. Pre miestnych štamgastov sme neviditeľní. Info o stretnutí pre mladé rodiny. Z roku 2006. Odvtedy je web mŕtvy. Neúprosné ticho formalizmu. Pár výkrikov do tmy.
A tak sa do života vkráda šero. Nebadane. Stmieva sa. Mnoho sklamaní. Tma samoty. Nemožno už veriť v človeka? Sme všetci mŕtvi.
---
Veľká noc 2015. Opäť v posteli. Do ticha obrazovka znova rozpráva známy príbeh. O zabudnutom svetle. O krajine, kde Slnko nevyšlo. Kde v rozmlátenom kostole Boh už neverí, že stretne človeka. Čaká. Čaká neustále!
Farár Holý je skutočne „nahý“. Nemá nič. Zobrali mu kostoly, ideológia ukradla veriacich. Alebo tých pár postihnutých detí, starých babiek a jedna úbohá buržoázna rodina sa dá nazvať cirkvou? Všetci rovnako bezvýznamní. Niektorí slaboduchí. Unavení a uzimení. Posledný kostol sa rozpadá.
V arcibiskupskom paláci vládne samozvaný pastier. Vlk prezlečený za baránka. Tma noci je zápasom Boha o človeka. Verí v neho.
Upečená bábovka hraběnky pre chorú Marjánku, nový svätý od Žida, a nakoniec Holého zostávam sú svedectvom. V tej tme ešte žije pár ľudí. Žijú a svietia. Mnohými zabudnutými svetlami.
---
Pozvánka na dnešný večer: ČT2, 20h00.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/94617-zapomenute-svetlo/29635313087/, (c) foto
(gro publikované 5.4.2013 na blogu Lyonské stopy)
Komentáře
někteří lidé jsou takoví hrozně uzavření..je to výzva třeba pro tebe s manželem, nějak to tam rozproudit:)
"pár postihnutých detí, starých babiek a jedna úbohá buržoázna rodina sa dá nazvať cirkvou?"
Dá :) Myslím, že učedníci na tom nebyli o moc líp a Bůh přišel pro všechny starý, nemocný, mrtvý, ubitý... prostě pro všechny loosery.
Cítím s Tebou. Kolik bylo - a je - chvil, kdy toužím po tom, aby něco ožilo. Abychom udělali krok k tomu, jak vypadala ta společenství prvotní církve. Oheň, radost, živý Bůh, uzdravování, proroctví, jazyky, osvobození lidi, růst, láska. Aby to bylo znát - tihle lidi milujou, tihle lidi pijou jinou vodu... a ještě z nich pramení :)
Moc Ti i Tvýmu manželovi přeju, abyste byli dobrými stromy, skrz které se bude tohle šířit. Máme zaslíbené ty pouště, co se mění v sady i rozražené železné brány. Stojí to boj, ale Bůh nedopustí, aby vás něco ubilo, moc tomu věřím!!!
...a kéž vám dopřeje dobrý společenství.
Jo ještě mě napadlo, že by se vám mohla líbit knížka Garyho Chapmana "Příběhy lásky" (podtitul "které se skutečně staly"). Jsou to výborná povzbuzená od lidí, kteří vytrvale lili vodu na poušť nějakého vztahu, dokud nevykvetla a Bůh je v tom držel.
Ale věřim, že základní touha každýho z nás je společenství, hloubka a pokoj s Bohem. Jen na to lidi sami často zapomněli. Ale každej bude chtít pít z čistýho pramene radši, než ze stojatý vody, když bude mít dobrej příklad :D (jestli bude pyšnej a nebude si to chtít přiznat, to je možný, ale Bůh bude dělat všechno pro to, aby si je k sobě přitáhl...)
Držím palce!
Tak ze v kostele nekdo kouka na oltar snad neni na skodu, spolecenstvi pri msi sv.vznika myslim sjednocenim skrze sv.prijimani nez mezilidskou komunikaci (ale jasne, venovat pohled a usmev prichozimu muze byt taky fajn). Pokud se ale vubec nekomunikuje ani po msi, je to smutnejsi. Preju pevne nervy v trpelivosti a vytrvalosti.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.