Predovšetkým na východe je kresťanská liturgia a umenie plné symbolov. Chrámy sú plné symbolov. Je skutočným dobrodružstvom objavovať ich! Život kresťana sa však neodohráva len v kostole, alebo na nedeľnej omši. 99% percent času trávi v „civilnom“ svete. V práci, doma, vonku. A je to práve žena, kto u nás zariaďuje a tvorí domov. Ponúknem vám teda vo valentínskom týždni celkom intímny príbeh. Príbeh o tom, ako sme prišli k manželskej posteli...
Spôsob bývania, štýl a charakter zariadenia ma prvýkrát oslovil vo francúzskom Avignone. Navštívila som predtým viaceré tradične katolícke miesta, ale toto mesto na Rhône ma svojím stredovekým duchom pohltilo. Presnejšie sa tak stalo pri prehliadke pápežského paláca, ktorý bol v rokoch 1335-1430 sídlom vyhnaných pontifikov i protipápežov.
Palác je rozdělen na dvě části, vyznačené rozdílnými styly dvou stavitelů, někdy jsou označovány jako Starý Palác a Nový Palác. Přísně skromná část, vystavěná za cisterciána Benoit, je v kontrastu s naopak velkolepou a ohromující částí postavenou za Klimenta.1 Zaujali ma predovšetkým osobné priestory, alebo izby pápežov.
foto: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2b
/Fa%C3%A7ade_du_Palais_des_Papes.jpg
Pracovne a spálne najvernejšie vyjadrujú štýl a cítenie ich majiteľa. Pamätám si, ako sme prechádzali z jednej do druhej. Šokovalo ma to. Predovšetkým kontrast medzi izbami spomínaných dvoch pápežov. V prvej nie je takmer nijaké zariadenie, žiaden nábytok. Len stará veľká truhlica a fresky. Nebudem ďaleko od pravdy, keď napíšem, že v časoch jej používania ho nebolo oveľa viac. Nachádzal sa tam ešte stôl a posteľ. Fresky zobrazujú vinič a mnohé ratolesti. Sú krásne. Skromnosť a pritom veľkoleposť, jednoduchosť,... zdalo by sa, že je to kláštorná cela v pápežskom podaní. Cela plná symbov.
A následne akoby vás niekto udrel po tvári. Prešli sme do tzv. Jelenej izby (Chambre du Cerf). Wikipédia o nej píše: Nachází sa ve 4.patře Tour de la Garde-Robe na přechodu ze starého do nového paláce. V roce 1343 byla vymalována obrazy se světskými výjevy z lovu. Zatímco ostatní místnosti jsou zdobené výhradně náboženskými tématy, v místnosti o čtvercové základně bylo využito téma velmi populární: lov v jeho různých podobách – od sokolnictví po lov se psi. Název sálu byl inspirován vyobrazením na západní straně místnosti, které ukazuje loveckého psa, jak táhne v zubech jelena. Severní stěnu zdobí scény rybolovu se čtyřmi lidmi u rybníka. Papežovi Klementovi VI. sloužil jako pracovna.2 Ako sa môže pracovňa najvyššieho pontifika líšiť od ideálov kresťanstva? Dlho som uvažovala nad osobným prístupom veriaceho a dospela som k faktu, že mi je bližšia strohosť jasných symbolov, ako "okázalosť lovu".
foto: http://lafautearousseau.hautetfort.com/archive/2009/02/27/xephemeride-du-13-octobre.html
Našej spálni dominuje biela. Posteľ i nábytok sú v tejto jasnej farbe. Nevisí v nej žiaden veľký obraz a na prvý pohľad by možno vyznela chladno, nebyť teplej farby dreva na podlahe a na stope, ktorý je tvorený dlhými smrekovými lamelami. Nábytok tvorí veľká šatníková skriňa, komoda, dve menšie knižnice, pracovný stôl, nočné stolíky a manželská posteľ. Okrem dominantnej postele z tepaného kovu je všetok malý nábytok z najlacnejšieho, základného sortimentu veľkého obchodného reťazca.
ilustračný obrázok
Posteľ je ale tak masívna a nezničiteľná, že nám bude slúžiť zrejme celý život. Dala som si na jej výbere záležať. Rozhodla som sa pre verziu kanapa, teda len so zadným čelom, bez iných ozdôb. Zvolila som jednoduché, obdĺžnikové čelo, ktoré vypĺňajú dva vzájomne sa pretínajúce poloblúky. Jeden vychádza z dolnej časti nahor a druhý zhora nadol. Sú symetrické. Symbolizujú muža a ženu, dualitu a jednotu zároveň, ich dynamiku a manželský akt. Ak sa na ne zadívate pozornejšie, nájdete obraz ryby, ktorý sa dá čítať sprava i zľava. Je to symbol ICHTHYS v každom z manželov, ale spoločný zároveň. Poloblúky sú pevne previazané, nerozdeliteľné. Chvostová plutva ryby prechádza do vrchnej i spodnej časti rámu postele, kde sa „prichytáva“ a obtáča spôsobom mladej vinnej ratolesti. Prechádza do symbolu viniča, vyrastajúceho z ICHTHYS.
ilustračný obrázok
V tomto smere nepotrebujem v spálni viac. Manželská posteľ a jej skryté symboly mi v bežnom dni pripomenú všetko podstatné: moje povolanie, vernosť a lásku, vytrvalosť; to, že môj muž a ja sme skrátka "protiklad", manželskú jednotu a Krista, ktorý ju spojil, drží a posväcuje.
-------------------------------------------------
Zdroje:
1http://francie.orbion.cz/avignon/pruvodce/
2http://cs.wikipedia.org/wiki/Pape%C5%BEsk%C3%BD_pal%C3%A1c_v_Avignonu
Komentáře
Týmto textom by som rada na Signáloch otvorila novú tému, o ktorej sa málo hovorí. Kresťan a bývanie, štýl, vizuálna výpoveď priestoru. Chcela som podčiarknuť, že vyjadrenie viery v interiéroch nemusí byť prvoplánové. Rozhodne gýčové plastové sošky, alebo 3 kríže v miestnosti skôr odradia, ako zaujmú. Spomínam si na zaujímavý článok od @sanitan, ktorá do priestoru začlenila otvorenú knihu kníh. Aké má návšteva prvé dojmy z vášho domu, bytu, alebo študentskej izby? Oslovuje priestor a spôsob bývania vás samých ?
To je VELICE dobré téma. Díky za ně, Moniko.
Já jsem si vždycky přál bydlet v knihovně. A v mém kaplanském bytě jsem si svůj sen uskutečnil. Knihy mám opravdu všude :-) Jinak mám rád ale extrémně strohý styl bydlení: v celém bytě mám jen 3 obrázky, jinak holé stěny, žádné květiny, dečky a jiné podobné "nesmysly" :-) Nemám samozřejmě televizi, rádio...
Od @sanitan: https://sanitan.signaly.cz/1401/noty
Vkus, smysl pro estetiku, věci, které promlouvají a využití symboliky, to mi často v našem církevním prostředí chybí.Díky za příspěvek.
Ďakujem za povzbudivé komentáre Dagmar a ToB. Vážim si to.
to @sestra-Dagmar: Rozhodne som nepočula o kresťanskom štýle, bývaní, alebo kompozícii priestoru žiadnu kázeň. Ale niektorí ľudia sú veľmi citliví a vnímaví práve na tieto veci. Nakoniec naše kostoly sú miesta, v ktorých sa priam zrkadlí Písmo. Len treba vedieť ten správny jazyk a počuť, čo symboly sami hovoria. Snáď sa historici umenia neurazia, ak interpretujem to, čo vo mne priestor vyvoláva. Napr. chrám sv. Jakuba v Brně: https://terre-eau.signaly.cz/1208/nad-svadobnym-oznamenim
Napadá mi, že mysteriózny film Santiniho jazyk od Jiřího Stracha využíva a popularizuje práve kresťanské symboly. A tiež, že pred niekoľkými rokmi sa barokovou krajinou, putovaním v nej a jej symbolmi zaoberal @petisek.
Problém stylu je to, že je velmi individuální. Co někomu přijde jako kýč, to se druhému může líbit, a naopak. Já jen doufám, že problematika vkusu se nezvrhne v to, že nám někdo bude diktovat, co je a co není vkusné, co křesťan mít doma může a co nikoli.
Třeba já mám rád věci praktické. Postel je k tomu,aby se na v ní dobře spalo. Všechno ostatní mi je více či méně jedno )spíš více, než méně :-D)
Plne súhlasím kurCZak, ale veci môžu byť praktické a krásne zároveň. Navštívila som napr. domácnosť muslimov a tam bolo hneď jasné, že sa viera prejavuje aj v bytových doplnkoch. V židovskej domácnosti to bude zrejme podobne. Chcela som vyprovokovať diskusiu o tom, či aj kresťanov poznať po inom, ako po kríži na stene. A či nám záleží na tom, ako môže byť vnímané naše bývanie, alebo či nám je to úplne jedno...
Mám nevěřící ženu a když jsem umístnil do ložnice kříž,žena řekla,at ho sundám,že je moc morbidní.
tak můj příspěvek do diskuze je, že mi je lhostejné, jak je vnímáno moje bydlení. Důležité je, jak se v domě cítí členové domácnosti.
@kacarovi3: ani se tomu nedivím, protože pokud to nevěřícímu nic neříká, tak těžko s tím může souhlasit.
Manželství není o tom, druhému diktovat co má a co nemá. Není o tom, já jsem věřící, já jsem lepší, tak tu bude to, ty máš smůlu. Přizpůsob se. Manželství věřícího a nevěřícího je jiné než manželství dvou věřících. Vyžaduje mnohem větší citlivost a hledání společné cesty. Domov má být zařízený tak, aby se tam cítili oba dobře, ne jen jeden.
Kacarovi: A měla pravdu :-) Dej si tam tam Rybku nebo nějaký hezký obrázek ;-)
Můj první dojem z článku byl - doufám, že nenastane doba, kdy nám bude někdo přikazovat co doma můžeme mít a co ne, další zákony a nařízení.
Myslím, že je to opravdu velmi individuální, a co již bylo napsáno kurCZak, že co pro jednoho je kýč, druhému se může líbit, a co pro jednoho je symbolické, druhému může připadat .... prostě se nelíbit.
Myslím, že není až tak důležité, jak vypadá náš domov, ale jak vypadá náš VNITŘNÍ DOMOV, protože, to se pak bude odrážet ve všem kolem, i v tom jak bydlíme. Pro mě osobně je také důležité, jak se tam cítí ti, kteří tam bydlí.
Zažila jsem situace, když jsem byla malá a nevěřící kamarádka přišla k nám domů, a pro někoho to možná bylo kýčovité, obrázky byly staré, po babičce, a přesto se tam cítila dobře, že se necítí nikde tak dobře jako u nás.
A na druhou stranu, lidé věřící, doma plno obrázků, ale chovali se k sobě tak, že to byla hrůza. Ten rozdíl mezi tím, jaký chtěli dělat dojem, a jací ve skutečnosti byli byl velmi veliký.
Proto si myslím, že to není o tom jak to vypadá, ale o lidech.
Ale chápu, že pro někoho je asi symbolika.... důležitá.
terre-eau: Nebude Ti vadit, když se totho tématu trošku chytím u sebe na blogu? Tady bych Ti asi zahltila komentáře :-)
Rozhodne mi to vadiť nebude. Skôr naopak. Bude dobré, ak sa vrátime k "štítkovaniu", označeniu rovnakými kľúčovými slovami a potom si každý bude môcť ľahko nájsť všetko, čo sa na Signáloch k téme objaví.
Domov a jeho vkus tvoří většinou žena a nedá muži pokoj,dokud s tím není spokojená.
Omlouvám se za pozdní návrat k článku, ale přijde mi, že kolem těchto témat stále kroužíme:) Ráda bych se vyjádřila k tomuto: "Chcela som podčiarknuť, že vyjadrenie viery v interiéroch nemusí byť prvoplánové. Rozhodne gýčové plastové sošky, alebo 3 kríže v miestnosti skôr odradia, ako zaujmú." Popravdě řečeno mě velmi těší, když vidím v interiéru kříže a sošky svatých, velmi mě těší, když má někdo doma i jakýsi oltářík, místo k modlitbě, nějakou poličku se svatými obrázky, modlitebními knížkami, nad níž visí kříž, atd. Kromě běžných příprav ke stěhování jsem si už udělala složku s obrázky našich patronů, které chci nechat vytisknout, aby nám dělali společnost v novém domově. :-)
A co se týče symboliky manželské postele či ložnice... Ti napíšu do zpráv.
Každý to máme česky povedané "jinak" a myslím, že tak je to správne. Uniformita nie je na mieste.
A ospravedlňovať sa rozhodne nemusíš... veď čo poteší blogera viac, ako fakt, že článok niekoho zaujal a niekto sa k nemu dokonca vrátil?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.