Niektoré príbehy 20.storočia poznáme len z filmov. Iné z rovnomenného projektu Českého rozhlasu, ale môže sa stať, že človeka zamrazí... Zistí, že príbeh je realita, ktorá je blízko. Až príliš blízko. Zostala som bez slov, keď som postupne začala objavovať históriu manželovej rodiny... Životom môjho muža je fotka, venoval sa jej už jeho strýc a prastrýc... A čas zrazu začal bežať späť.

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Je slunný srpnový den roku 1950. Ve 14:30 hod. zastavuje u fary zelený Tudor a z jeho útrob vystupují tři muži. Tisknou zvonek a vcházejí dovnitř. V temné komoře právě zasvěcuje pětačtyřicetiletý muž svého patnáctiletého synovce do tajů fotografie. Obrázky jeden za druhým spatřují světlo světa. Na chodbě se ozvou kroky, postupně se přibližují. Buch, buch, buch! Je tam někdo? Pojďte ven! Pětačtyřicetiletý muž nechává svou práci a odchází do vedlejší místnosti. Zaznívá směsice tlumených hlasů a všichni se vracejí. “Jeníku,” chvěje se mu hlas, “pozdravuj rodiče. Já odcházím s pány.” Tři muži, příslušníci státní bezpečnosti - STB, odešli a čtvrtý, pětačtyřicetiletý s nimi.

P. Stanislav Schneeweis, farář, děkan a arcibiskupský konzistorní rada zmizel v celách Krajské věznice v Olomouci. Ve dnech 28.-30. 4. 1952 byl souzen v Praze na Pankráci, spolu s dalšími 17 členy Katolické akce, Matice Cyrilometodějské a dalšími.

Byl obžalován, že v kostele četl pastýřské listy a exkomunikační dekret proti státní katolické akci, že byl předsedou Pastoračního referátu, který v rámci Olomoucké arcidiecéze rozesílal státem neodsouhlasené tiskoviny, že se s arcibiskupem Josefem Matochou zúčastnil kněžských schůzí, že propůjčil farní kancelář k rozmnožování pastýřských listů, atd.

Státní soud v Praze, v hlavním líčení, charakterizoval tuto činnost:

Stanislav Schneeweis a někteří další obžalovaní navzájem a ve spojení s reakční části vysoké církevní hierarchie organizací, vypracováním, rozmnožováním a rozšiřováním štvavých, protistátních pastýřských listů a jiných tiskovin, pomocí rozsáhlé kurýrní sítě, zvláště k tomu účelu vytvořené na území Moravy a k témuž účelu vybavené tajnými fondy a motorovými vozidly ve shodě se zájmy Vatikánu, jakožto cizí moci, lidově demokratickému zřízení nepřátelské, soustavně organizovali ilegální boj za obnovu poměrů odpovídajících kapitalistickému zřízení a tím se spolčili navzájem a s jinými za účelem zničení nebo rozvrácení lidově demokratického státního zřízení nebo společenského řádu republiky, které jsou zaručeny ústavou.

P. Stanislav Schneeweis a šest dalších byli obviněni, že spáchali velezradu podle § 78, odst.1 lit. c/, odst.2 lit. a/tr.z. a odsuzují se...

Stanislav Schneeweis, na dobu 11 roků. Podle § 47 tr.z. propadá celé jmění obviněného a podle § 43 tr.z. ztrácí čestná práva občanská, přičemž doba nezpůsobilosti k jejich zpětnému nabytí se podle § 44 tr.z. stanovuje na deset let od odpykání trestu.

Z Pankráce byl P. Schneeweis převezen do Valdic a následně na Mírov. Desetiletý pobyt ve vězení zakončil ve vězeňské nemocnici v Brně-Bohunicích. Propuštěn byl na amnestii dne 10.5.1960, po nekonečných 3 569 dnech věznění.

(Autorom textu je pravdepodobne J.S., synovec P. Schneeweise. Uverejnený bol v Zpravodaji RK farnosti Boskovice, č.0708/2010, ilustračné foto: flickers.com)