Niekoľko starých žien, pološero, prach na pleciach barokových sôch. V rukách zrnká čiernych ružencov a kňaz, ktorý v príhovore povie zopár patetických fráz. Spoločenstvo dožíva. Dôvod tušíme. Bol tu 40 rokov totalitný režim... ale, nielen to. Prečo je v kostoloch tak málo mužov? Hovorí liturgia pre nich nezrozumiteľným jazykom? A máme ešte vôbec veriacich chlapov-laikov? Čo potrebujú, čo očakávajú od cirkvi? A očakáva cirkev niečo od nich? Pýtam sa a nenachádzam jednoznačnú odpoveď. Budú cirkev tvoriť prevažne "ženské spolky"? Aká to bude cirkev? A koľko farností by zaniklo, ak by sme nasledovali židovské pravidlo minjanu?

============================================================

Minjan (počet, hebrejsky מניין‎‎ od slova מונה‎‎ mone, počítat) je společenství deseti dospělých židovských mužů (starších věku bar micva). Jedná se o minimální počet, bez něhož se nesmí konat žádná veřejná pobožnost. Toto opatření má uchránit židovské společenství před individualismem a zánikem. Zároveň židé věří, že v takovémto shromáždění přebývá šechina (Boží přítomnost). (zdroj: www.wikipedie.com)

 

 

Pýtala som sa na chate Signálov p. Karola Skočovského, ale bola by som rada, ak by sa tu vyvinula širšia "chlapská" debata. Úvodom mu však dajme slovo:

1. Proč je v církvi tak málo mužů?

Příčin je mnoho: (1.) chybí přitažlivé mužské vzory v církvi; (2.) chybí věřící otcové v rodinách, kteří by přebírali iniciativu v duchovním životě rodiny; (3.) ženy se dožívají vyššího věku – proto je v kostele víc babiček než dědečků; (4.) muži mají větší problém přiznat si, že potřebují pomoc (i od Boha) – chtějí si stačit sami; (5.) muži v dospívání přestanou chodit do kostela, protože mají problém přijmout sexuální etiku – buď permanentně selhávají a pak se cítí nehodní do kostela chodit, nebo dají přednost sexu před Bohem; (6.) mše možná připadá mužům víc nudná než ženám – potřebují víc akce atd...

2. Jak církev muže oslovuje?

Jak kde – záleží na knězi, na tom, jestli je v místě nějaké společenství, schola, dobrá parta ministrantů, skautů... Existují skupiny chlapů, co se scházejí a spolu bubnují :-) Duchovní obnovy pro muže, pro tatínky s dětmi...

3. A kolik mladých dospělých mužů je u vás v kostele?

My jsme velká farnost, takže se tu občas najde i nějaký mladý muž. Těžko se mi to odhaduje, ale máme tu nějaké ministranty, kluky ve schole, chlapské společenství... Je důležité, aby chlapi sami chtěli a vyvinuli iniciativu...

4. Existuje nejaká typicky chlapská spiritualita?

Chlapská spiritualita určitě existuje. Bůh nás stvořil jako muže a ženy – a tento podivuhodný rozdíl poznamenává i náš vztah s Bohem a život s Ním. Vlastně je to tak, že žádná „obecná, lidská spiritualita“ neexistuje. Není totiž něco jako „člověk“. Existujeme jako muži, nebo ženy.

Takže hledání mužské spirituality je spojeno s pochopením Božího povolání pro muže. Muž je povolán stát se „ženichem“ a „otcem“, někdy třeba „jen“ v duchovním smyslu. Je povolán nasadit svůj život pro ochranu rodiny, ženy, všech slabých... Má pomáhat ženám rozvinout jejich ženské dary. Nejlépe nám mužskou spiritualitu pomohou pochopit příklady svatých mužů. A Ježíš sám...

A dopĺňam zaujímavú odpoveď ďalšieho chlapa (8.11):

Už když jsem byl malý, všiml jsem si, že kluci (a chlapi pochopitelně taky) jsou spíše tlupový typ – mnohem spíše vytváříme party, kluby, týmy, než abychom se družili po dvou. Naproti tomu holky (a ženy) měly (a mají) tendence mít nejlepší, úplně nejlepší kamarádku, tu jednu jedinou. Pak jsou samozřejmě i ostatní kamarádky, ale jen ta jedna jediná je ta nej… – a běda, kdyby se podobně kamarádila s jinou!
Samozřejmě existují výjimky potvrzující pravidlo, ale mám odpozorováno, že to tak ve většině případů platí. Asi jsou to pozůstatky z dob lovců mamutů.
Co z toho vyplývá? Průměrný chlap půjde do kostela, pokud tam jde spolu s ostatními chlapy. Kdyby tam měl být sám – oj, oj, to by se necítil nejlépe. A k tomu sám mezi ostatními ženami, to by mu bylo ještě hůř.
Farnosti, kde je víc chlapů v kostele, jsou farnosti, kde funguje chlapská parta. Třeba vyrostla z ministrantů, třeba ze sportovního klubu, třeba ze skautského oddílu, co já vím. Ale takhle v tlupě jsme my chlapi schopni držet se pohromadě.

Prečo sú však naši starší bratia vo viere viac hrdí? Je pre nich "mužská" viera privilégium? Je to len "tradice" patriarchálnej spoločnosti?